Jsem moc rád, že Renčín je...
Oblíbený nemluva z Hradce Králové, Vladimír Renčín, se narodil 6. prosince 1941 v Pečkách u Kolína. Narodil se v takzvaném smíšeném manželství, mamince Aničce, pocházející ze Sudet a tatínkovi Josefovi, úředníkovi finanční stráže. Z Peček se brzy všichni, i se starším bratrem Josefem, odstěhovali do rodiště maminky, do Šluknovského výběžku. V únoru roku 1945, když rodiče viděli letecké svazy přelétávající nad jejich domem, tak usoudili, že bezpečněji bude u příbuzných v Drážďanech. Ale zde zažili a přežili bombardování, kdy během dvou dnů osm set bombardérů srovnalo město se zemí. Po válce byli dědeček s babičkou odsunuti do Německa. Maminka mohla zůstat, protože měla za manžela Čecha.
Zpočátku měl malý Vladimír lehké jazykové problémy, pletla se mu čeština s němčinou, ale v roce 1947, po přestěhování do Hradce Králové, už mluvil jen česky.
V té době se už maminčiny sukně nedržel, a přestože každé odpoledne trávil na ulici, v parku nebo přilehlých zahradách, nakonec stejně vždycky skončil u knížky. Četl vše, co mu přišlo do ruky, třeba i v noci s baterkou pod peřinou. A když přečetl tatínkovu a bratrovu knihovnu, chodil si knihy půjčovat ke kamarádům. Když pak zjistil, že už si od nich nic nového nepřinese, přihlásil se do všech hradeckých knihoven. Z přečtených knih si dělal výpisky a postupně je zpestřoval črtáním obrázků. Ale spíš než výtvarníkem, chtěl být tenkrát popelářem nebo hvězdářem. Hvězdářem chtěl být poměrně dlouho, než zjistil, že je k tomu potřeba matematiky a fyziky. Ale v tom dvakrát nevynikal, tak z toho vycouval. Ale co ho dlouho drželo, tak to byla žurnalistika. Dokonce jeden čas vydával pro sebe a své kamarády školní časopis. Textů ubývalo a kreseb přibývalo.
„Tichá voda břehy mele,
včera dělal jednatele,
dneska dělá předsedu!“
Toto trojverší si napsal ve druhé polovině padesátých let.
V sedmnácti ho ještě nenapadlo, že by své kresby mohl publikovat. To kamarád Petr Krul, tehdy student novinařiny a praktikant v Zemědělských novinách, kresby nabídl redakci. Jednou ráno při cestě do školy si koupil noviny, otevřel je až ve vyučování pod lavicí a byla tam. Jeho první kresba bez uvedení autora. Vyšla v Zemědělských novinách 23. května 1959 na straně pět.
Tato kresba mladého Renčína napadla ve škole při hodině ruštiny. V čem je vtip kresby? Fotograf pase po unikátním snímku, proto nanosí na železniční trať hromadu kamení a čeká, až na ní vykolejí vlak.
Po ukončení ekonomické školy v Hradci Králové, začínal jako inventurník a v roce 1961 posílil Československou lidovou armádu. Knížky s sebou vláčel věčně, i na vojně. Kolega Řezáč, který s ním sloužil v kasárnách na plzeňských Slovanech, na něj ještě po letech v Hradci pokřikoval, že je ten, který měl na vojně dvě skříňky. V jedné prádlo a přilbu a v druhé knihy.
Po vojně začínal v závodním časopise Železnobrodské sklo. Protože neměl dostatečnou praxi a podnik zase neměl nezbytný příděl novinového papíru, dohodli se, že se nejdřív někde "vyučí". A tak se základům novinářského řemesla přiučil v Novinách Jablonecka. Začínal tam jako elév a byl taková děvečka pro všechno. Seznamoval se nejen s novinářskou praxí, ale i s regionem. Učil se také fotit. A protože v Železnobrodském skle stále novinový papír nebyl, tak někdy v polovině roku 1963 ukončil své působení v Novinách Jablonecka a našel si volné místo v okresních novinách v Chomutově. V té době se oženil a žil tak na několik stran: manželka v Železném Brodě, rodiče v Hradci Králové a zaměstnání v Chomutově. Po nějaké době se vrátil i s rodinou do Hradce a tam už zůstal. Z manželství jsou děti, syn Vladimír (1963) a dcera Zuzana (1973). Po návratu do Hradce Králové dělal víceméně náhradní práce, mimo jiné i v národním podniku Elektrokeramika. Později se mu podařilo uplatnit jako propagační pracovník a částečně i výtvarník v Pramenu v Hradci Králové. Při návratech domů kreslil a kreslil. Z cest po pražských redakcích, kde nabízel své kresby k publikaci, nebyly honoráře nijak povzbuzující. Často přivezl domů jen pár korun. Až jednou mu z pražské redakce napsali, že by měli zájem o trvalou spolupráci. A tak začala spolupráce s časopisem Mladý svět, kde první kresba vyšla 12.září 1960 a následně s Dikobrazem, kde vyšla první kresba 13. září 1962. Ale tady se musím trošku opravit, protože vůbec první kresba v Dikobrazu vyšla už 3. listopadu 1960, ale pod jménem X. Kuzma, jak vzpomíná tehdejší výtvarný redaktor Dušan Motyčka: "Vláďa Renčín? Za toho poprvé přišel do redakce tatínek se sadou jeho kresbiček. Jednu jsem vybral k otištění, ale zapomněl jsem si poznačit jméno autora, tedy Vladimíra Renčína. Za několik měsíců byla kresba uveřejněna. Pod obrázkem byl uveden autor F. X. Kuzma. Jiné jméno mě totiž nenapadlo. To byl tedy Renčínův první krok do světa kumštu."
Mladý svět - 12. září 1960
Dikobraz - 3. listopadu 1960
Dikobraz - 13. září 1962
Každý začínající kreslíř většinou z něčeho vychází. U Vladimíra Renčína jsou jeho vzorem francouzští kreslíři – Siné, Bosc, Chaval, ale především je to Jean-Jacgues Sempé. Z domácích autorů pak Josef Lada, Antonín Pelc a také o tři roky starší Vladimír Jiránek. Hledání stylu bylo obtížné, neměl žádné výtvarné vzdělání, navíc jeho nadání nebylo od přírody valné, takže začínal od výtvarných prvopočátků.
V roce 1965 byl přijat do Svazu výtvarných umělců a v té době se rozhodl, že se bude kresleným humorem živit profesionálně. Rodiče byli zoufalí, prosili ho, aby si našel poctivou práci a na to pochybné kreslení si nechal volné chvíle. Skoro z toho byla rodinná tragédie. Ale Renčín byl umíněný. S tatínkem se usmířil později, když viděl jeho první úspěchy, začal mu fandit, a dokonce se zpočátku staral o jeho archiv. Tím jak se Vladimír Renčín k sobě stával kritičtější, tak jednoho dne celý svůj archiv vyhodil. Styděl se za své toporné začátky, některé své kresby dokonce překreslil.
Od druhé poloviny šedesátých let se přiřadil ke skupině progresivních karikaturistů "Polylegran" kolem redakce Mladého světa (název navazující na slavný československý originál Polyekran na světové výstavě Expo 58 v Bruselu).
V roce 1968 začaly pravidelně v časopise Ohníček vycházet příběhy čtyř kamarádů pod názvem BOŘÍKOVY LAPÁLIE od Vojtěcha Steklače, krásně ilustrované Vladimírem Renčínem. Tato spolupráce trvala do roku 1974.
A byla tu první nabídka na ilustrování knihy v roce 1969. Jednalo se o knihu veršů a próz Rudolfa Křesťana s doprovodem Renčínových kreseb s názvem KOS A KOSÍNUS.
První jeho kniha kreseb v zahraničí vyšla v NSR v roce 1971 s názvem IMMER NUR DAS EINE.
Renčínovy kresby najdeme v mnoha jeho autorských knihách, na desítkách knih se podílel jako ilustrátor, ať už u nás, tak i v zahraničí. Ilustroval články i knihy nejen z běžného života, ale i z oblasti matematiky, biologie, doprovázel statě o fyzice, lékařství, chemii, robotice, archeologii. Jeho kresby se objevují v novinách, časopisech, na obalech gramofonových desek, CD, DVD, v nástěnných a stolních kalendářích, na známce, pohlednicích, leporelech, pexesech, novoročenkách, vinných etiketách, plakátech. Jednu krásnou kresbu najdeme i v Galerii filmových klapek Zlín z roku 1999.
Vladimír Renčín vytvořil řadu originálních grafických listů, které vznikaly v litografické dílně přítele Tomáše Svobody v suterénu jednoho pražského domu.
Nelze tu nevzpomenout na web: GALERIE VLADIMÍRA RENČÍNA, která se na konferenci ISSS 1999 stala první internetovou vernisáží na českém trhu.
Renčín má za sebou víc jak stovku samostatných výstav nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho první výstava se konala v roce 1967 v Hradci Králové. Nejšťastnější byl na výstavě na Staroměstské radnici v Praze v roce 1982. Výstavu navštívilo na 140 000 rozesmátých návštěvníků. Mohlo jich být určitě víc, kdyby zrovna nezemřel tehdejší prezident Sovětského svazu Brežněv, a výstava byla násilně ukončena.
A jeho technika? Při malování si vždy pečlivě vybírá pera a nedá dopustit na nejobyčejnější anilinky a vodovky. A stejně tak je věrný svým postavičkám Dlabáčka (ten s tím knírkem) a Rambouska. Tyto figurky se v jeho kresbách objevovaly vždycky, ale systematicky a vědomě se narodily v letech 1970-1971. A časem se objevila ještě Marie.
Jedním z duchovních otců těchto tuláků byly postavy Voskovce a Wericha z předscén jejich Osvobozeného divadla. Jan Werich je jediný člověk, kterému, jako svému velkému vzoru, napsal dopis. Psal mu v době, kdy začínal kreslit. Byl to dopis plný obdivu a také přání, že by byl moc rád, kdyby se kus jeho moudré životní filosofie projevil v jeho kresbách.
Počátkem 70. let Renčína napadlo, že by bylo účelné v některém časopisu týden co týden uveřejňovat na stejném místě dialogy obou protagonistů. V redakci Dikobrazu se tehdy tvářili rozpačitě, v německém Pardonu mu dali celou stránku. V Dikobrazu pak změnili názor, ale redakce chtěla, aby ústřední postavy měly jména. Tak se posléze uchýlil ke jménu Dlabáček. Muž v placaté čepici zůstal anonymní a provizorně ho označil …. a spol. Tato zkratka zahrnuje ostatně i další osoby z Dlabáčkovy party. Tu a tam k nim poslal jistého Rambouska. Takový byl původní Renčínův záměr. Ale pro mne to vždy jsou Dlabáček a Rambousek. Ti dva jsou přátelé, ale vykají si. Měli to být takoví vandráci, pohybující se po světě, kteří komentují vše, co vidí. Dlabáček, Renčínův kamarád, kterého jednou po ránu potkal a tak se ho zeptal: “Honzo nevadilo by ti, kdyby se ta moje postavička jmenovala Dlabáček?“ A on na to, že je mu všechno jedno. Postava Rambouska žila jen krátce. Především proto, že jednou, na vernisáži výstavy v Brně, přišel za Vladimírem Renčínem jistý pan Rambousek s tím, že mu velice vadí používání jeho jména na jeho kresbách. Vladimír Renčín se tedy k jeho jménu pak vrátil jen jednou v kresbě, kde stojí Dlabáček s přítelem se sklenkou v ruce a Dlabáček volá do kraje: “Připíjím všem lidem dobré vůle, kromě Rambouska, který mi dluží dvacet korun.“ Bylo to v době konce roku. Nebyl to záměr, ale odezva přišla záhy. Začaly chodit obálky a složenky, které posílali Rambouskové. Jeden dokonce připsal: “Posílám tu dvacku proto, že chci do nového roku vstoupit s čistým štítem.“
A kde bere Vladimír Renčín náměty? Přímo ze života. Něco vidí, něco si přečte z novin, které si každé ráno kupuje, leccos zaslechne v rádiu nebo televizi, něco odposlechne od lidí. Zrodí se nápad, text. A aby text odpovídal jeho představě, nápadu, to mu dá víc práce, než samostatná kresba. Správnému slovosledu a gradaci textu věnuje maximální pozornost, někdy stačí přehodit pár slov a kresba ztrácí mnoho na účinnosti. Hotový text s kresbou ještě přebere a to dobré pustí do světa. Řídí se citem.
Bylo období, kdy měl Vladimír Renčín zákaz publikování v celé republice. V létě roku 1974 přijeli na jejich chalupu dvě auta s příslušníky Státní bezpečnosti se spisem o zahájení trestního stíhání. Co bylo jeho důvodem? Publikování v zahraničí, údajně bez souhlasu našich úřadů, i když posílal kresby do zahraničí přes oficiální agentury. A především rok 1968. Tenkrát hodně publikoval v regionálních novinách, celou řadu kreseb mu otiskla hradecká Pochodeň. Reagoval na tehdejší události dosti tvrdě, až do jara 1969, kdy vše skončilo. Ale místní funkcionáři mu tu odvahu neodpustili, počkali si, a pak, v roce 1974, mu všechno vrátili i s úroky. Začalo velmi složité životní období. V té době pracoval - s pomocí přátel - jako výtvarník Krajské galerie v Hradci Králové a občas publikoval v zahraničí. Měl velké problémy uživit rodinu. Když kreslil, musel si odpustit dlouhé texty. Některé věci se ani nedají přeložit. Obrázky bez textu musely být blízké všem lidem, nehledě na jazykové bariéry. U nás nemohl publikovat až do roku 1977.
Z Pochodně 1968:
Z Pochodně 1969:
Několik let pak měl Vladimír Renčín velké dilema, a dost tím trpěl. A sice, jestli neměl po roce 1968 odejít do zahraničí. Často o tom s kamarády diskutovali. V osmdesátém roce mu bylo dokonce nabídnuto vystěhování.
V letech 1976 až 1977 vznikal večerníčkový seriál O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE, které kreslil právě Vladimír Renčín, namluvil Josef Abrhám, a to podle scénáře Stanislava Havelky a Petra Chvojky. Seriál měl třináct dílů po osmi minutách. Na počátku ho práce velmi bavila, ale ke konci by už nejraději od všeho utekl. Velkou zátěží bylo cestování z Hradce Králové do Prahy a zpět. Během práce na seriálu se však mnohému naučil. Poznal z blízka práci na animovaném filmu, byl nucen respektovat a nakreslit i zcela konkrétní věci: noční les, zámecký kočár, renesanční truhlu, stanový tábor a samozřejmě nakreslit širokou plejádu zvířat: kocoura, kavku, kozu, sovu, pavouky. A když přesně nevěděl, jak má některé zvířátko zakončené nohy, tak si pomáhal tím, že je ukryl do trávy. Na tento Večerníček navazuje dalších třináct dílů po devíti minutách s názvem STRAŠIDLA NA KULÍKOVĚ z roku 2010.
ZVÍŘÁTKA PANA KRBCE, tak se jmenuje představení loutkového divadla Jiskra, na jehož přípravě divadlo spolupracovalo se všemi autory předlohy. Premiéra byla 28.11.1998. Další loutkové představení pod názvem STRAŠIDLA NA HRADĚ KULÍKOVĚ mělo premiéru v roce 2011.
V roce 1990 spoluzakládal oblastní sdružení Unie výtvarných umělců v Hradci Králové.
V roce 1996 je jedním z osmi zakladatelů společnosti DOSIO o.p.s. v Hradci Králové. Název společnosti je původně zkratkou popisu činnosti - DOstupné Služby Imobilním Občanům.
V roce 2006 nakreslil logo a několik dalších kreseb pro litoměřickou DIAKONII v Terezíně. Jak k této spolupráci došlo? Na to mi odpověděl Mgr. Zdeněk Bárta. "V roce 2006 jsme otevírali nový projekt litoměřické Diakonie v Terezíně, jménem KLOBOUK. Tak jsem Mistra několikrát navštívil - požádal jsem jej, aby nám nakreslil logo pro toto chráněné pracoviště. On nám zdarma vyšel vstříc a několik kreseb s kloboukem nám vytvořil. Byl to úžasný člověk, jak jsem jej poznal." DIAKONIE ČCE je zařízení církevní služby Českobratrské církve evangelické, která pomáhá těm, kteří se v důsledku věku, zdravotního postižení či jiného ohrožení dostali do nepříznivé životní situace.
Renčínovou představou, jak má kresba zapůsobit na diváka, je přirovnání k chodu čtyřtaktního spalovacího motoru: sání, komprese, expanze a výtlak. Ve čtvrté fázi si čtenář snad něco z kresby přivlastní.
Životní partnerkou Vladimíra Renčína je manželka Míla, která ho vždy, i v těch nejtěžších chvílích podporovala. Sám Renčín o ní říká, že je to vzácný člověk a partner, který vydržel obtížné začátky. Manželce je vděčný i za to, že když se začal vznášet nad zemí, velmi efektivně mu přistřihla křídla. Jak říká Vladimír Renčín: “Člověk musí být při zemi, neměl by se brát moc vážně.“ Kdysi chodil po lese a hledal inspiraci. Najednou se zvedl vítr a vzduchem zaplachtilo jakési torzo časopisu. Na obálce se objevila jeho kresba, ale byla jaksi „použitá“. Hned měl o čem přemýšlet. Z pocitů beznaděje mu pomohl velký přítel Vladimír Jiránek. Byl to on, kdo mu věnoval hodiny času při rozboru kreseb a řadu přátelsky znějících připomínek. Pro začínajícího kreslíře měly cenu zlata. A vzpomíná na přítele Vladimíra Komárka, jenž v sobě celý život nesl trauma. Jak z nepřátelského přijetí na AVU, odkud musel po roce odejít, tak z rozhovoru s Janem Zrzavým, kterého kdysi požádal o názor na přinesené kresby a on ho mezi dveřmi vyhodil. Oba zážitky ho vedly k tomu, že začínající autory vždy přijal a snažil se poctivě říct názor na jejich často neumělé kresby.
A jak to mají Renčínovi s chalupou? Chalupa má pro Vladimíra Renčína ohromný význam. Tráví na ní daleko víc času, než doma, v Hradci Králové. Renčínovi mívali chalupu u Třebechovic, přímo na břehu řeky Orlice. Vždy, když se brouzdal u Orlice na rybách, bylo to fajn a mělo to atmosféru Proškovic přívozu z knih Oty Pavla. Při pobytu na chalupě se často stávalo, že kdokoliv měl v Hradci dlouhou chvíli, sedl na kolo nebo do auta a na chalupu dojel. Bylo tam pořád plno lidí. Když jednou před vraty měli plno aut a kol, řekli si s manželkou, že budou hledat novou chalupu. A našli si novou chalupu u řeky Zdobnice v Orlických horách. Na té si Vladimír Renčín konečně z chléva vytvořil ateliér. V každém výklenku chléva kdysi stála kráva. Museli zdi otlouct až na kameny, žádná hezká práce to nebyla. Ale ateliér vypadal moc hezky. To, co tu vznikalo, taky.
Renčínovi kdysi vlastnili psa, kokršpaněla jménem Sandy, a barevnou perskou kočku, Báru - další členové rodiny. Kočka byla dcery Zuzanky a moc si oblíbila tatínka a jeho pracovnu. Bára často znuděně ulehávala na stole tatínkovy pracovny. Pan Renčín k tomu jen poznamenává: “Tady sedí pořád a taky mi chodí po kresbách. Nejhorší je, že pouští chlupy a ty se mi dostávají do pera. Obvykle obrázek rozmažu. Ale nevyhodím ji, zvykl jsem si.“
A kdy se kvůli karikatuře bál nejvíc? “Nevím, jestli bál, ale s velkým napětím jsem čekal na reakci komunistů, když vyšla moje první kresba v americkém týdeníku Time. To bylo tehdy něco docela neobvyklého.“ V novodobé historii měl největší opletačky s Václavem Klausem, který si vzal několik jeho kreseb dost osobně, ačkoliv osobní byla jen ta s textem: “Češi, nekraďte nám tady pera.“
Za svůj největší úspěch považuje Vladimír Renčín skutečnost, že se přes všechna příkoří dokázal kresbou uživit. Že ho kreslení nikdy nepřestalo bavit. Vždycky kreslil jen to, co kreslit chtěl a nikdo mu do toho nemluvil.
V roce 2015 se kvůli vážné nemoci stáhl do ústraní a přestal veřejně publikovat.
Musím zde citovat slova Františka Nepila: „Vladimír Renčín říká svými kresbami to, co já cítím a co si myslím, a říká to tak přesně, jak to vyslovit buď nedovedu, nebo si to netroufnu. Navíc je pro mne jedním ze zdrojů radosti. Kdo už kus cesty životem ušel, ten ví, že se dá žít bez másla i bez nových bot, ale vytratí-li se ze života radost, ztrácí člověk k životu chuť.“
V jedné zahraniční publikaci je tam v rejstříku pěkně za sebou uvedeno:
REMBRANDT – RENCIN – RENOIR. A to hovoří za VŠE…
Vladimír Renčín zemřel 4. 10. 2017.
VLADIMÍR RENČÍN - televize a rozhlas:
24.12.1984 – televizní pořad Divadélko pod věží Marie Rottrové,
1986 – rozhlas, Setkání s Vladimírem Renčínem (+ Rudolf Křesťan, Ivan Mládek) (Vltava),
13.7.1988 – televizní pořad Slovo dalo slovo, aneb někdo ať je vousatý,
S kresbou se setkáme v televizním spotu na Škodu Favorit/Forman z roku 1989 (?).
1991 – rozhlas, Přišel po večeři (Čro HK),
1991 – televizní pořad Návštěva u Vladimíra Renčína,
17.11.1996 – GENUS – život kreslíře Vladimíra Renčína pohledem Jana Špáty – dokument,
13.3.2000 – rozhlas, Kavárna Bohemia (hovory o lidech, věcech a událostech) (Praha),
26.11.2001 – rozhlas, K 60 tým narozeninám Vladimíra Renčína (Radiožurnál),
23.1.2002 – televizní pořad Na plovárně Marka Ebena,
16.6.2003 – televizní pořad Krásný ztráty – rozhovor s Michalem Prokopem,
18.9.2004 – rozhlas, Voskování (+ Rudolf Křesťan, Pepa Nos) (Praha),
1.12.2006 – rozhlas, Host do domu (Praha),
26.12.2009 – rozhlas, Nedělní ráno s Rudolfem Křesťanem.
Také díky rozhlasovému archivu si můžeme připomenout, co na sebe posluchačům hradeckého rádia prozradil.
VLADIMÍR RENČÍN je držitelem řady cen a ocenění:
1969 – peněžní cena ONV Písek,
1978 – jednu z deseti cen na Světové galerii ve Skopiji,
1981 – Kragujevec, Jugoslávie, stříbrná medaile na 1. mezinárodním festivalu protiválečné karikatury,
- cena ministra kultury, Istanbul, Turecko,
1983 – Zlatý osten Dikobrazu,
1984 – Stříbrný osten Dikobrazu,
1985 – Zlatý osten Dikobrazu,
1985 – Gabrovo – Zlatý Ezop,
1987 – San Antonio na Kubě, hlavní cena,
- stříbrná medaile z NSR za kalendář pro IBM,
- bronzová medaile z Japonska za kalendář pro IBM,
1988 – Stříbrný osten Dikobrazu,
1996 – Hradec Králové, laureát Hradecké múzy,
1997 – Čestné členství Přátel přírody,
2004 – Výroční cena Etického fóra ČR za osobitou prezentaci humanitní a etické tématiky výtvarným dílem a za osobní a občanské postoje,
2005 – Plzeň, první cena v národní soutěži Prazdroj českého kresleného humoru,
2006 – nositel Výroční ceny České unie karikaturistů – tzv. Řád bílé opice (název vychází ze znaku unie), za významnou životní tvorbu kresleného humoru a jeho popularizaci,
2011 – 28. října udělil prezident republiky Václav Klaus státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění,
- Čestné občanství – Slatina nad Zdobnicí,
2013 – za sérii kreseb v deníku Právo získal Novinářskou cenu v kategorii Nejlepší česko-slovenský kreslený vtip, komiks nebo karikatura,
2014 – za dlouhodobé příspěvky do vědeckého časopisu Živa získal cenu Antonína Friče,
2015 – ocenění Čestného občana města Peček.
2017 - Laureát Ceny dr. Františka Ulricha
AUTORSKÉ KNIHY VLADIMÍRA RENČÍNA:
1971 – IMMER NUR DAS EINE – Německo
1982 – RENČÍN 99 – Lidové nakladatelství
1983 – RENČÍNS SCHÖNE NEUE WELT – Německo
1986 – LETY A PÁDY – Práce
1988 – PROROK HUMORU – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
1991 – TO NEJLEPŠÍ Z RENČÍNA - Carmen
1991 – TO NÁS TĚŠÍ, ŽE JSME ČEŠI – Galaxie Praha
1993 – SKLEPNÍ ZPĚVY – Nord
1995 – ZE ŽIVOTA NIŽŠÍCH KRUHŮ – Filip Trend
1996 – NÁROD SOBĚ – kresby z Lidových novin, Filip Trend
1998 – DOBRÝ OBČAN JEŠTĚ ŽIJE aneb kapitalismus nanečisto – Filip Trend
1999 – PRO POKROČILÉ – Eminent
1999 – IN VINO VERITAS – Eminent
2000 – PERPETUUM MOBILE – Eminent
2000 – KNIHA LESŮ, VOD A STRÁNÍ – Eminent
2001 – Z ČESKÝCH LUHŮ A HÁJŮ – kniha pohlednic – Eminent
2002 – MEZI NÁMI RYBÁŘI – kniha pohlednic – Eminent
2002 – Z ČECH AŽ NA KONEC … - Eminent
2003 – DOBRÁ ZPRÁVA, ŠPATNÁ ZPRÁVA – Eminent
2004 – SMUTEK TAJÍCÍCH SNĚHULÁKŮ – Eminent
2006 – ČAS OD ČASU – Eminent
2008 – HOMO DIGITALIS – Eminent
2009 – RENČÍNOVA SAMETOVÁ ČÍTANKA – Eminent
2010 – TADY UŽ JSME JEDNOU BYLI – Eminent
2011 – RENČÍN BEST OF – Eminent
2012 – Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO – Eminent
2015 – HUSITÉ, HUSÁCI A MY – Eminent
ZDE UVÁDÍM KNIHY, LP, CD, DVD, KALENDÁŘE, ETIKETY, ZNÁMKY, KTERÉ VLADIMÍR RENČÍN ILUSTROVAL NEBO JE SPOLUAUTOREM, DÁLE KNIHY, KTERÉ OBSAHUJÍ KRESBY VLADIMÍRA RENČÍNA ANIŽ BY JE ILUSTROVAL A TAKÉ KNIHY (NEJEN) O VLADIMÍRU RENČÍNOVI. NEUVÁDÍM ZDE KATALOGY K VÝSTAVÁM:
1966 – FLÜSTERWITZE UND KARIKATUREN AUS DEM OSTEN – H.Jacobi, Švýcarsko
1967 – RECESE – KRUH HUMOR – Jan Dvořák
TEORIE KRESLENÉHO HUMORU – Džunzó Išiko, Tokio
1969 – KOS A KOSÍNUS – Rudolf Křesťan
EROTIKON - NSR
1970 – BOŘÍKOVY LAPÁLIE – Vojtěch Steklač
ZÁBAVNÝ HANÁCKÝ KALENDÁŘ
1973 – BYLO NÁS PĚT – Karel Poláček – Pionýrská stezka
1975 – HUMOR A VĚDA – výtisk 13- ti volných listů pro vědeckou konferenci
TŘICET JEDNA LITOGRAFIÍ – soubor grafických listů
1977 – 2DVD O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE (ČT 2010)
1978 – 100x HOŘÍ
1979 – POČMÁRANÝ HRAD – Stanislav Havelka, Petr Chvojka – leporelo
SBÍRKA KRESEB pro SSŽ (Stavby silnic a dálnic)
1980 – DIALOGY O MATEMATICE – Alfred Rényi
KALENDÁŘ – MLADÁ FRONTA + MLADÝ SVĚT - nástěnný
ZÁKLADY VEDECKEJ PRÁCE V MEDICÍNE – Jiří Bajgar a kol.
PAPÍROVÝ HUMOR – Josef Kobra
OBAL LP – Bohdalová, Kopecký, Dvořák, Horníček a Sláma v Mikrofóru
1981 – KRATOCHVILNÉ ČTENÍ PRO CELOU RODINU – ČSP
PANORÁMA POPULÁRNÍ HUDBY 1918-1978 – Lubomír Dorůžka
KRATOCHVILNÉ ČTENÍ – výběr
FROM BIOLOGY TO BIOTECHNOLOGY – Unesco, Moravské museum
SPITZENSPORT UND SPITZEN FEDER
1982 – JIRÁNEK a MELODIE a RENČÍN
OBAL LP – Nárožný, Bošek a Sláma v Mikrofóru
KTERAK SI POČÍNATI O VÁNOCÍCH – Sedmička pionýrů
WEGWERFMENSCHEN UND ANDERE GESCHICHTEN – G, Kleemann
XX. TECHFILM: 20 LET TRADICE – Jaroslav Diblík
1983 – KUPTE SI ŠTĚSTÍ V BAZARU – Karel Sýs, Jiří Žáček
POHYB A JA... - SŠP
OTEVŘTE A UVIDÍTE – Michal Černík, Lubor Folteisek
MEDIZIN WIE SIE NICHT ZU BUCHE SCHLÄGT – NSR
1984 – JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil
BIOFYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM – Jiří Adler
OBAL LP – Mikrofórum pátrá
JAK SE VAŘÍ NA CHALUPĚ – Potraviny Hradec Králové
1985 – NAMLOUVÁNÍ – Jan Krůta
ZELŇAČKA – René Fallet
OBAL LP – František Nepil - Jak se dělá chalupa
DIE WELT IM KOPF – E.P.Fischer, Švýcarsko
1986 – KONEC ZÁHADY HLAVOLAMŮ – Stanislav Vejmola
RENČÍN - JZD FRANCOVA LHOTA - oboustranná skládačka
ALMANACH GYMNÁZIA J. K. TYLA v HRADCI KRÁLOVÉ
1987 - 100 PŘÍSLOVÝ NIKOHO NEUMOŘÍ – Lidové nakladatelství
K PRINCIPU ROLNIČKY – Miroslav Holub
KNIHA SŤAŽNOSTÍ – Viliam Marčok, Tomáš Janovic
MANŽELSKÝ KALENDÁŘ – stolní
KALENDÁŘ – KOVO – nástěnný
KALENDÁŘ – IBM - “Die Computer des Vladimír Renčín” - nástěnný
PANORÁMA POPULÁRNÍ HUDBY 1918/1987 - Lubomír Dorůžka
ROČENKA TECHNICKÉHO MAGAZÍNU 1
SCHLUSSFOLGERUNGEN – W. Engels, NSR
PROSTOR PRO JAZYK A STYL - Oldřich Uličný
1988 - HRY S POČÍTAČEM – Stanislav Vejmola
KALENDÁŘ – Průmysl papíru a celulózy - nástěnný
WUNDER UND REKORDE – Karl Müler
ČESKÝ KRESLENÝ HUMOR XX. STOLETÍ – Radko Pytlík
VELETUCET – SNTL – Nakladatelství technické literatury
JAK SE PÍŠÍ KNIHY – Petr Hajn
KRAKONOŠE SI PŘEDSTAVUJE KAŽDÝ JINAK – Čestmír Klos
BUDOUCNOST JE V POJIŠTĚNÍ – ČSP
ZASÁHLI MIMOZEMŠŤANÉ A KATASTROFY DO VÝVOJE LIDSTVA?
ANTOLOGIE ČESKÉHO MEDICÍNSKÉHO HUMORU – S. Káš
ZDRAVĚ ŽÍT, TO JE KUMŠT – Ota Gregor
MARVELS OF MAN AND NATURE – Milan Holeček, London
ROČENKA TECHNICKÉHO MAGAZÍNU 2 - SNTL
1989 – KLÍČ K VÝBĚRU PARTNERA PRO MANŽELSTVÍ – Miroslav Plzák
ODLEŤTE, PTÁCI MÉ SLABOSTI – Zdeněk Tábor, Karel Konrád
KNIHA – PŘÍTEL ČLOVĚKA = ČLOVĚK – PŘÍTEL KNIHY – LN
MIROSLAVU HORNÍČKOVI S LÁSKOU – Miroslav Pavlík
MÁM RÁD TU ŘEKU – Ota Pavel
30 LET DIVADLA SEMAFOR - soubor grafických listů
PROGRAMÁTORSKÉ POKLESKY – Ivan Kopeček, Jan Kučera
PAPÍROVÝ HUMOR 2 – Jiří Klimeš
BÍLÉ KARPATY:CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST SKRIPTA 1
MAGAZÍN RYBÁRA – Jozef Beleš, Štefan Horský
KONEC ZÁHADY HLAVOLAMŮ - Stanislav Vejmola
SME DEŤMI MIMOZEMŠŤANOV? - Renata a Jaroslav Malinovi
ROČENKA TECHNICKÉHO MAGAZÍNU 3 - SNTL
1990 – DOMOVNÍ DŮVĚRNOSTI – Jindřiška Smetanová
TATÍNKOVA LOĎ NADĚJE – Ota Pavel
ČÍM DRŽÍ SVĚT POHROMADĚ – fejetony – Máj
SRUB NA KOZÍM HŘBETU – Pavel Flegl
STÁRNOUT, TO JE KUMŠT – Ota Gregor
JDI DOMŮ, IVANE – Miroslav Rampa, Josef Rodr
VÝBĚR Z KRESLENÉHO A LITERÁRNÍHO HUMORU 1968-1969
STOLOVÝ KALENNDÁR
BIOFYZIKA – Ivo Hrazdíra
VODOHOSPODÁŘŮM – F.Nepil, vydáno u příležitosti konference, Příbram
1991 – KUCHAŘKA STARÉHO MLÁDENCE – Alexej Gsöllhofer
CO LÁKÁ POŠKOLÁKA – Rudolf Křesťan
ANEKDOTY – ČLOVĚK V DOBĚ, KDY SI BLBOST PŘIŠLA NA SVÝ
MALÝ ATLAS MÉHO SRDCE – František Nepil
VAŘÍME S HABADĚJEM – Karel Michal
OBDIVUHODNÝ ČLOVĚK – R.a J. Malinovi
BÍLÉ KARPATY:CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST – zpravodaj č. 8
BIOCHEMICKÉ METODY – Alexandr Krajhanzl
ZEMĚDĚLSKÝ KALENDÁŘ
KALENDÁŘ – Lidové noviny – nástěnný
KALENDÁŘ – Východočeské papírny Lanškroun - nástěnný
MALÝ MOST (UNE INITIATION AU TCHÉGUE) – J. Lipková, P. Kissling
1992 – JAK SE DO LESA VOLÁ – Rudolf Křesťan
VAŘÍME S HABADĚJEM – Karel Michal,Vlastimil Novák
NÁRODNÍ NONSENSY – Antonín Přidal
KALENDÁŘ – Komerční banka - nástěnný
JADERNÝ HUMOR – Nuklin Praha
THE JINGLE BELL PRINCIPLE – Miroslav Holub
PRŮVODCE FRANCOUZSKOU GRAMATIKOU – Jan Bárta
MŮJ ZLOZVYK PŘI ČTENÍ – Vratislav Ebr
1993 – RODIČE V KRIZI – Vladimír Taubner
LEXIKON SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ – Vladimír Smejkal
ROZMARNÉ LÉTO – Vladislav Vančura
JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil
100 ILUSTROVANÝCH PŘÍSLOVÍ – Česká expedice Praha
VAŘÍME S HABADĚJEM – Karel Michal
O TVOŘIVOSTI VE VĚDĚ, POLITICE A UMĚNÍ – Jaroslav Malina
UNIVERZITNÍ NOVINY
DADOVÉ A (DADŠTINA) – kolektiv Dadských akademiků
KALENDÁŘ – Z ČESKÝCH, MORAVSKÝCH A SLEZSKÝCH LUHŮ A HÁJŮ
KALENDÁŘ – Creditanstalt - nástěnný
ETIKETA – DLABÁČKOVO BÍLÉ – Znovín Znojmo
IKAR CLUB 1953 – Miloslav Moráček – dokument
DAS BILD VON DER WELT – T.Sombek, A.Willert, A.Verink, NSR
ERREGUNG ÖFFENTLICHEN UMDENKENS – U.Lüke, NSR
SVĚTLO A TEPLO PRO VÁŠ DŮM - ČB
1994 – 33 ŽIVOTŮ – Michal Černík
LEHČÍ KALIBR – aforismy a sentence
ALMANACH HUMORU – SMĚJEME SE DOBĚ I SOBĚ
IKAR CLUB 1953: ŽENY V MODRÉM – Miloslav Moráček
FYZIKA PRO GYMNÁZIA - FYZIKA MIKROSVĚTA - Ivan Štoll
1995 – K FILOSOFII EXISTENCE – Karel Matějka
ZELŇAČKA – René Fallet
HESLA – Erazim Kohák
MINIMUM KLASICKÝCH VÝROKŮ – Slávka a Jesika Poberovy
DOPOČÍTÁVÁNÍ DO JEDNÉ – Václav Klaus
MOZEK A JEHO DUŠE – František Koukolík
KALENDÁŘ – Janssen-Cilag - nástěnný
VLNY ROZKOŠE – Miroslav a Martin Zounarovi
LÉTÁNÍ – Jaroslav Lněnička
TŘETÍ ALMANACH BURIANOVY KULTURNÍ OZDRAVOVNY
METODY TVŮRČÍ PRÁCE – Pavel Beneš, Michael Valášek
JAK PŘEŽÍT DOSPÍVÁNÍ SVÝCH DĚTÍ – Sheila Dainow
INSPIROMAT MATEMATICKÝCH HER – Eva Krejčová, Marta Volfová
ZNÁMKY NA OBÁLCE – 16.9. - Praha
OTCOVÉ A SYNOVÉ – Lewis Yablonsky
ČESKO-SLOVENSKO-ŠVÝCARSKÁ ZDRAVOTNICKÁ SPOLEČNOST - soubor grafických listů
BRNO UND SÜDMÄHREN – nakladatel M.Ženíšek, Brno
1996 – JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil
MUZIKANTSKÝ ŘEMESLO – Marie Kubátová
DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA – František Nepil - ČS
KALENDÁŘ – MLADÝ SVĚT+KVĚTY - nástěnný
JAK JSEM POTKAL RYBY – Ota Pavel
KDYŽ CHALUPAŘÍ SLAVNÍ – Baronet Praha
PAN KRBEC NA KULÍKOVĚ – Stanislav Havelka
SATAN S PRSTENEM – František Nepil
CD - MALÝ ATLAS MÉHO SRDCE - František Nepil
KONINY ... a taky BLBINY - Vladimír Sainer
1997 – MALOMĚSTSKÉ POKLESKY – Stephen Leacock
VE ZNAMENÍ LVA – IPB ČMPF + kalendář
SLOVA MEZI BARVAMI – František Nepil
MOZEK A JEHO DUŠE - František Koukolík
1998 – PENÍZE NEBO ŽIVOT – Marie Haisová, Eva Hauserová
KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný
KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond - nástěnný
VAŘÍME S HABADĚJEM – Zdena Kabourková
LOKÁLKA – Folk a Country
LEXIKON SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ - Vladimír Smejkal
FAHRLÄSSIGE TRÖSTUNG - Ulrich Lüke, NSR
1999 – ČAS ANI PRD NEZASTAVÍŠ – Otakar Brůna, Vráťa Ebr
HRADECKÉ INSPIRACE - Helena Dařbujánová, Jana Krejzová
JAK NACHYTAT LELKY – Vašek Vašák
MINIMUM HISTORICKÝCH VÝROKŮ – Slávka a Jesika Poberovy
OBČANSKÁ NAUKA PRO SOŠ 1 – Milan Valenta
PRAŽSKÝ HRAD ROMÁNSKÝ – Petr Chotěbor
KALENDÁŘ – S DĚJINAMI V PATÁCH – nástěnný
KALENDÁŘ – TO NEJLEPŠÍ Z VINNÝCH SKLEPŮ – nástěnný
KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný
KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond - nástěnný
KONEC ZÁHADY HLAVOLAMŮ – Stanislav Vejmola
ALMANACH – vydaný k 100. výročí sportovního rybolovu v H. Králové
HAND – WÖRTERBUCH – UMWELTBILDUNG - O. Brilling, E. Kleber, NSR
2000 -MODRÁ KNÍŽKA ANEB JEBLO MU -Michal Wernisch
PRAŽSKÝ HRAD GOTICKÝ – Petr Chotěbor
PRAŽSKÝ HRAD RENESANČNÍ – Petr Chotěbor
CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU
NEBÝT VENYŠE ANEB CO DAL LADISLAV EVROPĚ A LIDSTVU
JAK JSEM POTKAL FRANTIŠKA NEPILA – U radnice Beroun
DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA - František Nepil - Granát
PRŮVODCE PO HRADECH A ZÁMCÍCH – Luděk Sládek
KALENDÁŘ – Bestol group - “S dějinami v patách” - nástěnný
KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný
KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond – nástěnný
KALENDÁŘ – Chmelařská pojišťovna - “Renčín 2000” - nástěnný
KALENDÁŘ – vinařství P a P / Pavlov - nástěnný
HOVORY O KNIHÁCH – Jiří Žák
ČESKÉ EXLIBRIS – Slavomil Vencl
CD-ROM - VELKÁ ENCYKLOPEDIE EU
KRUH PRSTENU. Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátku do současnosti v reálném životě, krásné literatuře,
výtvarném umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy. III. svazek.
- Jaroslav Malina
2001 – PRAŽSKÝ HRAD BAROKNÍ – Petr Chotěbor
PRAŽSKÝ HRAD NOVODOBÝ – Petr Chotěbor
IS THERE LIFE ON MARX? - Benjamin Kuras
E-RENCIN – vydáno u příležitosti konference ISSS
KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný
KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond - nástěnný
JAK JSEM JE POTKAL – Zdeněk Hrabica
ALMANACH MARTINU DYRYNKOVI – vydal Spolek českých bibliofilů
PF 1979 – 2000 PRÍBYŠOVCI, Hradec Králové – soubor novoročenek
GRUNDLAGEN DES MATHEMATKUNTERRICHTS IN DER SEKUNDARSTUFE
2002 – O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE – Stanislav Havelka
OBČANSKÁ NAUKA PRO SOŠ - 2 – Milan Valenta,Oldřich Müller
ŘEKA V BARVĚ NEBE – Jiří Kahoun
KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný
KALENDÁŘ – Českomoravský penzijní fond – nástěnný
KALENDÁŘ – Triada – nástěnný
KALENDÁŘ – Univerzita Karlova - nástěnný
ALMANACH ZNOVÍNU ZNOJMO 1992 - 2002 – Zdeněk Hrabica
POLITIKA POD POKLIČKOU – Alexandr Mitrofanov, Markéta Maláčová
2003 – ZÁKONY PROFESORA PARKINSONA – C. N. Parkinson
SLOVÁCKÉ PATÁLIE – Václav Gál
KALENDÁŘ – TRIADA – stolní
KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný
KALENDÁŘ – ČSOB penzijní f. + Českomoravský penzijní fond – nástěnný
KALENDÁŘ – Ministerstvo vnitra ČR
KALENDÁŘ – Triada - nástěnný
PALEOANROPOLOGIE – přehled fylogeneze člověka a jeho předků –
POZNEJ SVÁ PRÁVA, SVOBODY A POVINOSTI – Nadace Naše dítě
VIII. ČESKO - SLOVENSKÝ KONGRES O INFEKČNÍCH NEMOCECH
DĚJINY ČESKOSLOVENSKA OČIMA DIKOBRAZU – 1945-1990
10 GEOMETRICKÝCH TRANSFORMACÍ – František Kuřina
MATEMATIKA – Oldřich John, Miroslav Zelený, Vladimíra Hájková
SLOVNÍK ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ 1950-2003
2004 – JE NA MARXU ŽIVOT? - Benjamin Kuras
OBČANSKÁ NAUKA PRO SOŠ - 3 – Milan Valenta
JAK POSNÍDAT LELKY – Vašek Vašák
BONMMOTY A CITÁTY O KNIHÁCH A ČTENÁŘÍCH – Vráťa Ebr
JAK (VELKÉ RYBY) CHYTAJÍ GYNEKOLOGOVÉ – Jindřich Tošner
KALENDÁŘ – IC53 - nástěnný
KALENDÁŘ – Bioferm - nástěnný
MALOMĚSTSKÉ POKLESKY - Stephen Leacock
ROZMARNÉ LÉTO - Vladislav Vančura
LÉČBA NA 100 RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ - MIB
LABORATORNÍ PŘÍRUČKA – Agilab, Praha
POHÁDKOVÁ ABECEDA – nakladatelství Albatros
O BLANÍKU A JEHO RYTÍŘÍCH V BELETRII - Radko Bílek
2005 – RECEPTÁŘOVÁNÍ – Přemek Podlaha
OČKOVÁNÍ: MINULOST, PŘÍTOMNOST, BUDOUCNOST
CD - VELETRH NÁPADŮ PRO FYZIKÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
CD - ČESKÉ VÁNOCE - Dynex
VYBRANÉ PROBLÉMY ZE SOCIÁLNÍ ETIKY – Jiří Sedlák
VELKÝ PŘÍBĚH VEČERNÍČKU – Marie Kšajtová
PRAZDROJ ČESKÉHO KRESLENÉHO HUMORU – Vladimír Jurina
MOZEK A JEHO DUŠE - František Koukolík
VODOVODY A KANALIZACE H.K. V KRESBÁCH V. RENČÍNA
TO NEJLEPŠÍ Z VEČERNÍČKŮ – nakladatelství Albatros
KALENDÁŘ – nakladatelství TIGIS - stolní
KALENDÁŘ – VÝCHODOČESKÁ ENERGETIKA, a.s. - stolní
KALENDÁŘ – Bioferm – nástěnný
KALENDÁŘ – Dynex – nástěnný
KALENDÁŘ – Východočeská energetika, a.s., člen skupiny ČEZ - nástěnný
2006 – STRAŠIDLA NA KULÍKOVĚ – Stanislav Havelka, Petr Chvojka
NOVÁ ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ - DODATKY - Anděla Horová
OSOBNOSTI KULTURY – Miroslav Tyč
ETIKETA - CHATEAU RENČÍN
LÁNSKÁ OBORA V KRESBÁCH V. R. OBJEKTIVEM VĚRY PŮŽOVÉ
TRANSPLANTACE KOSTNÍ DŘENĚ – průvodce Vaší léčbou - Mája Švojgrová, Vladimír Koza, Alice Hamplová
SLOVNÍK ANTROPOLOGIE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI - Marie Dohnalová, Jaroslav Malina
2007 – ČESKÝ JAZYK – 4 – Věra Martinková
KRÁLOVÉHRADEČTÍ EVROPANÉ I – III – Lenka Jaklová
2008 – RECEPTÁŘOVÁNÍ – Přemek Podlaha
SVATBA NA BITEVNÍM POLI - závěrečné logo v titulcích filmu + plakát
ÚVOD DO FILOZOFIE, SOCIOLOGIE A PSYCHOLOGIE – Jan Keller
LELKY Z KABELKY – Vašek Vašák
VÍTE, CO MÁTE JÍST? - Karel Martiník
SVĚT V SOUVISLOSTECH očima B. Kurase, D. Duky, P. Bratinky a dalších
RESTAUROVÁNÍ SLOV – Karel Hvížďala
PREVENTIVNÍ MEDICÍNA – Tomáš Fait, Michal Vrablík, Richard Češka
STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA V HRADCI KRÁLOVÉ
OBEZITA, NADVÁHA:OD TEORIE K PRAXI – Karel Martiník
SLOVÁCKÉ FIGURKY – Václav Gál
DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA – František Nepil
JADERNÉ ÚSMĚVY – Česká nukleární společnost + ČUK
2009 – VELKÝ SLOVNÍK FLOSKULÍ – Vladimír Just
VÁDEMÉKUM VĚDECKÉ A ODBORNÉ PRÁCE – Jana Geršlová
CD – JAK SE DĚLÁ CHALUPA – František Nepil
CHEMIE V SOUVISLOSTECH – Jakub Velecký
CÍTÍTE, ŽE UŽ TO NENÍ ONO? - Lenka Nováková
ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK - Jaroslav Malina a kolektiv
2010 – PIJME VÍNO! PRO ZDRAVÍ A POTĚŠENÍ – Marie Formáčková, L. Venyš
KONEC UPRCHLÍKŮM V ČECHÁCH – Hana Demeterová
2DVD STRAŠIDLA NA KULÍKOVĚ - (ČT 2012)
PRIVATÄRZLICHE LEISTUNGEN – A.Göhring, F.Stebner, NSR
2CET - ČUK
2011 – MŘÍŽE A SMÍCH – Jiří Sedlák
KALENDÁŘ – nakladatelství TIGIS - stolní
2012 – KALENDÁŘ – MARIENPRINT - stolní
ČESKÉ GRAFICKÉ NOVOROČENKY – Slavomil Vencl
2013 – SILNĚJŠÍ PES – Maxim Čáp
DOBRÁ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRA - František Nepil - Knižní klub
VYCHOVÁVÁM, VYCHOVÁVÁŠ, VYCHOVÁVÁME (DOBŘE)? - Miriam Prokešová
KRABICE OD BOT VLADIMÍRA RENČÍNA – Jan Boněk
JAK JSEM POTKAL RYBY/SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ – Ota Pavel
2014 – HRY A MATEMATIKA NA 1. STUPNI ZŠ – Eva Krajčová
NA HOUSLE SNADNO A RYCHLE – Martin Slávik
DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO KOMIKSU 20. STOLETÍ - 2 - 1964-2000
2015 – VEČERNÍČKŮV POHÁDKOVÝ ŠPALÍČEK – EDICE ČT
CD – DOBRÉ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRO – František Nepil + BONUS
HUMORESKY : legendy kresleného vtipu - Oldřich Dudek
ČESKÁ PŘÍLEŽITOSTNÁ GRAFIKA - Slavomil Vencl
2017 - BOŘÍKOVY OHNÍČKOVÉ LAPÁLIE - Vojtěch Steklač
JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA tahák (nejen) pro žáky školou povinné - Helena Stejskalová, Petr Čornej
2018 - KARIKATURISTI - (POLYLEGRAN A OBRAZOVÝ HUMOR 60. LET) - Pavel Ryška
2019 - SKORO PROTI VŠEM - Petr Feldstein, Tomáš Libánek
Komentáře
Přehled komentářů
V Zemědělských novinách 23.5.59 tato první publikovaná kresba není.
What is a conventional blood strain
(Aalarsembert, 9. 10. 2018 3:41)
Torsion bras de quelqu'un est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par de vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/commander-cialis-france/
poděkování druhé
(Švásta, 21. 11. 2016 15:06)
Dobrý den,
dnešní pošta přinesla největší překvapení za poslední léta, dopis, ručně psaný s tak rychlou reakcí na majlové psaní, že ani někteří politici žijící za rohem nedokážou tak rychle reagovat, dalo by se říci nedokážou to vůbec.
Velmi děkuji za odpověď i za adresu na dceru pana Renčína, a když jsem pročítal na jedněch stránkách jeho životopis, zjistil jsem, že jednu věc máme na stejno, dcery Zuzany narozené v roce 1973.
Omlouvám se, že opět píši zde, ale ve vašem dopise jsem neobjevil vaši adresu a tak jsem se těšil, že budu moci rád odpovědět taky vlastnoručně písemně, i když můj rukopis je, jak pravil kdysi učitel technického kreslení fialový hnus s bílými tečkami..... a chtěl jsem přidat fotografii mé velké vzácnosti, plakát vydaný OF- s textem tak slez už dolů, žumpa plná, chalupa na spadnutí,což plně vyjadřovalo téměř stav našeho bydlení a soustavného angažování (léta jsem fotil pro obecní kroniku, abych ji nemusel psát...), mám ho denně na očích, protože jediná volná zeď zbyla na té oné místnosti....
A nakonec jsem rád, že jsem opět objevil tyto stránky, abych mohl poděkovati Vám za dopis, poprvé jsem si nic neuložil.
Srdečně zdravím a přeji pěkné dny
JfŠvásta
poděkování
(Švásta, 17. 11. 2016 23:11)
Vážený pane,
náhodou jsem narazil na vaše stránky, a jsem rád , že jste! Stejně jako pan Renčín, že je!
Tomu bych rád popřál k blížícímu se výročí, předbíhá mně jen o pět let, ale já ho prakticky asi rok roku 66 doběhnout nemohu, teda co se týče kreseb, protože z vašich stránek je patrno, že sesbírati všechny jeho kresby je nadlidské. Podařilo se mně v časech minulých zpočátku jeho kresby lepiti do sešitků, a časem se z toho stal jen stav plného kufru a štosů novin připravených k vystříhání. Rád bych ho požádal, třeba i vaším prostřednictvím o možnost někdy takto jeho kresby sesbírané použít na nějakou malou výstavku, je-li možné takovéto použití.
Od pana Neprakty, kterého jsem také sbíral a dokonce jsem získal od něj podpis do několika takto nalepených sbírek podpis i se slovním souhlasem (sice jen) k použití . Sčítat vtipy se chystám už řadu let. Pan Neprakta občas pořadí uváděl, ale u pana Renčína jsem čísla vtipu nezaznamenal.
Děkuji,
J. Švásta, Maršovice 51, 468 01 Jablonec n.N. 8
1. kresba
(Hana, 25. 4. 2019 17:13)